Bílá nemoc 2.část - Karel Čapek

Jednání druhé

Baron Krüg

Obraz první

Rodina u večerní lampy.

Otec

(čte noviny): Tak vidíš, matko: už mají lék proti tomu malomocenství. Tady to stojí.

Matka

Chválabohu!

Otec

To si myslím. A vidíš, já jsem to říkal. Za dnešního stavu civilizace přece nenechají uhynout tolik lidí! Copak je padesátka nějaký věk, aby měl člověk umřít? Já ti řeknu, maminko, – teď jsem zase rád na světě. Člověk se přece jen musel bát – Jenom u nás zkvaklo na tu bílou nemoc přes třicet kolegů, všichni kolem padesátky --

Matka

Chudáci!

Otec

Tak abys věděla – Dnes ráno si mě zavolal sám baron Krüg a povídá, kamaráde, tadyhle nám umřel ředitel účtárny; zatím ji povedete vy, a do čtrnácti dnů budete jmenován ředitelem. – Víš, chtěl jsem tě překvapit, až dostanu to jmenování, ale když je dnes tak šťastný den – No tak, co tomu říkáš?

Matka

To víš, jsem ráda – kvůli tobě.

Otec

A kvůli sobě ne? Považ, matko, to bude o dvanáct tisíc ročně víc! Já nevím, ale máš-li tam ještě tu láhev vína, co jsem ti dal k narozeninám --

Matka

(vstane): Nepočkáme na děti?

Otec

Ale co! Holka je někde s tím svým, a kluk dělá zítra státnici – Jen to sem dones!

Matka

Jak chceš. (Odejde.)

Otec

(čte noviny): – Prý to hrozilo víc než středověký mor. Ale dnes už není středověk, holenku! Dnes lidé nebudou tak hloupě umírat. – (Čte dál.) Mm – Copak náš maršál, to je hrdina! Já bych tam nelezl, mezi ty malomocné. Já ne. (Odhodí noviny, vstane, přechází a mne si ruce.) Tak tedy ředitel účtárny! Uctivá poklona, pane řediteli! Jak se pan ředitel ráčil vyspat? – Nu taktak; to víte, ta odpovědnost --

(Matka přináší láhev vína a jednu sklenici.)

Otec

Jenom jednu sklenici? Copak ty nebudeš pít se mnou?

Matka

Ne, já – Jen pij sám.

Otec

Tak na tvé zdraví, maminko. (Pije.) A hubičku mi nedáš?

Matka

-- Ne, prosím tě, nech mne!

Otec

(nalévá si): Ředitel účtárny u Krüga – Holenku, to půjdou mýma rukama denně milióny, milióny, milióny v číslicích! To víš, to by nemohl dělat žádný holobrádek. A pak že lidé po padesátce jsou zbyteční! Já vám ukážu, kdo je zbytečný! (Pije.)

Kdo by si to byl pomyslel, když jsem před třiceti léty nastupoval u Krüga, – že to dotáhnu až na ředitele účtárny! To je velká kariéra, matko; pravda, nadřel jsem se dost, sloužil jsem poctivě – Mně baron Krüg říká jen kamaráde, a ne pane ten a ten, jako těm mladým. Kamaráde, zatím povedete účtárnu vy – Prosím, pane barone.

Tak jak mne slyšíš. – Abys věděla, na to místo si brousilo zuby pět kolegů. A vidíš, všichni pomřeli. A všichni na tu bílou nemoc. Člověk by skoro řekl --

Matka

Co?

Otec

Nic, jen mě tak napadlo – Když k tomu připočteš, že se nám teď vdá i dcera – ten její si přece jen našel místo – A kluk se dostane do úřadu, jen co udělá ty státnice – Víš, matko, já ti řeknu, jak to cítím: Zaplať pánbůh za to malomocenství!

Matka

Prosím tě! Jak můžeš takhle mluvit!

Otec

Vždyť je to pravda! Koukej se, nám to pomohlo a mnoha jiným lidem taky – Člověk musí být vděčný osudu, maminko. Nebýt té bílé nemoci, – tak já nevím; to by nám nebylo tak dobře jako teď. Tak je to. A teď proti tomu našli lék – Nám už se nemůže nic stát. Ale já jsem to ještě ani nedočetl. (Bere noviny.) Hele, já vždycky říkám: profesor Sigelius je kapacita. Zrovna na jeho klinice to našli. Byl tam náš maršál – to si musíš přečíst. Prý to byla nadlidská chvíle. To věřím. Já ho viděl jednou, když jel po ulici, jenom se mihnul – To je velký muž. Ohromný voják, matko.

Matka

A… válka bude?

Otec

To víš, že bude. To by byl zrovna hřích, maminko, aby nebyla, když máme tak skvělého vojevůdce. U nás, v Krügově koncernu, se teď pracuje na tři směny, samá munice – Ne abys to někomu řekla, ale teď jsme u nás začali dělat nový plyn – Prý to má být něco báječného. Baron staví šest nových továren – Nemysli si, teď se tam stát ředitelem účtárny, to je velká důvěra. Řeknu ti, já bych to na sebe ani nebral, kdyby to nebyla vlastenecká povinnost. Tak je to.

Matka

Já jen… aby náš hoch nemusel na vojnu.

Otec

Jen ať splní taky svou povinnost, matko! – (Pije.) Ostatně je na vojenskou službu slabý. Žádná starost, holenku: budoucí válka nepotrvá ani týden. To se nepřítel rozbije na padrť, dřív než se doví, že je válka. Tak se to dnes dělá, maminko; ale teď mě nech číst.

(Ticho.)

Otec

(uhodí novinami): Zatracený chlap! Jak se tohle může dovolit – A že to ty noviny tisknou! Já bych toho chlapa jednoduše dal sebrat a zastřelit! Vždyť je to zrádce.

Matka

Kdo, tati?

Otec

Ale tady čtu – Prý ten lék našel nějaký doktor Galén. A ten prý ten lék nevydá žádnému státu, který neuzavře věčný mír--

Matka

A co je na tom tak zlého?

Otec

Prosím tě, jak se můžeš tak hloupě ptát! To přece dnes žádný stát nemůže udělat! Copak jsme dali nadarmo tolik miliard na zbrojení? Věčný mír! Vždyť je to přímo zločin! Tak to by se měly Krügovy podniky zavřít, ne? A dvě stě tisíc lidí vyhodit na dlažbu, co? A ty se ještě ptáš, co je na tom zlého! – Zavřít toho chlapa! Vždyť je to pobuřování, mluvit dnes o míru! Jakým právem si takový vošoust dovolí žádat, aby kvůli němu celý svět odzbrojil!

Matka

Ale když našel ten lék…

Otec

To je ještě otázka! Já ti řeknu, ten uličník vůbec nebude doktor, ale tajný agent a provokatér, placený od nějakého cizího státu – Á, pane, na toho ať si dají pozor! Žádné řeči, a zavřít; a teď, chlapíku, kápni božskou – Tak se to dělá!

Matka

Ale podívej se, kdyby měl opravdu ten lék – (Bere noviny.)

Otec

Tím hůř! Tak bych mu dal palce do presu a mačkal, až by neřád začal cinkat – Holenku, na to dnes máme prostředky, aby lidé mluvili! Prosím tě, copak by nás ten všivák směl nechat chcípat na malomocenství pro nějaké své pitomé utopie, jako je mír? To by byla pěkná humanita!

Matka

(dívá se do novin): Ten doktor jenom říká, že chce odstranit zabíjení --

Otec

Darebák! Copak sláva národa není nic? A – a – když náš stát potřebuje větší území, tak mu to někdo dá po dobrém, co? Kdo mluví proti zabíjení, mluví proti našim nejsvětějším zájmům, rozumíš?

Matka

Ne, tati, nerozumím. Já bych chtěla, aby byl mír… kvůli nám všem.

Otec

Mami, já se s tebou nebudu přít, ale – Řeknu ti rovnou, kdybych měl já volit… mezi tou bílou nemocí a věčným mírem, tak jsem raději pro tu bílou nemoc. Tak, teď to víš.

Matka

-- Jak myslíš, tatínku.

Otec

Prosím tě, co je s tebou? Ty jsi nějaká – Proč máš ten šál na krku? Je ti zima?

Matka

Není.

Otec

Tak to sundej, nebo se nachladíš. Ukaž! (Strhne jí šál.)

(Matka mlčky vstane.)

Otec

Ježíši, matko – Maminko, ty máš na krku bílou skvr-nu!

Opona

Obraz druhý

Fronta malomocných před ordinací doktora Galéna. Poslední v řadě Otec a Matka.

První malomocný

(z prvního jednání): Koukej, tady na krku --

Druhý malomocný

(z prvního jednání): To už máš dobré.

První malomocný

To si myslím. Krásně se nám to hojí, říká doktor.

Druhý malomocný

A mně posledně řekl, už se nám to hnulo, člověče, už se nám to hodně zmenšuje.

První malomocný

Tak vidíš, ty troubo!

Druhý malomocný

A nejdřív mě nechtěl vzít. Když jste pekař, povídá, tak nejste chudý člověk; já prý léčím jen chudé. A já jsem mu řekl, pane doktore, když má pekař malomocenství, tak u něho nikdo nekoupí ani housku; vždyť já jsem na tom hůř než žebrák. Tak mě nakonec vzal.

(Zacházejí dovnitř.)

Otec

Tak vidíš, maminko, nakonec ho vzal; a byl to pekař.

Matka

Bože můj, já mám strach --

Otec

Já před ním padnu na kolena a řeknu mu: Pane doktore, mějte slitování; děti máme nezaopatřené – Copak je to hřích, že se člověk poctivou prací domůže vyššího postavení? Po celý život jsme si odpírali – Přece ten doktor nemůže být tak tvrdý!

Matka

Když on prý léčí jen ty nejchudší!

Otec

A to bych se podíval, aby tě nechtěl vzít! To bych mu něco řekl, víš --

Matka

Prosím tě, ne abys byl na něho prudký!

Otec

Ne, ale já mu řeknu, co je jeho lidská povinnost! Já mu řeknu, pane doktore, ať to stojí co stojí – tady jde o mou ženu

(Vychází Dr. Galén.)

Dr. Galén

Co… co chcete?

Otec

Pane doktore… kdybyste byl tak laskav… tady má žena…

Dr. Galén

Kdo jste?

Otec

Já, prosím… já jsem účetním ředitelem… Krügových podniků.

Dr. Galén

Krügových podniků?… Prosím to já nemohu – Je mi hrozně líto, pane, ale já léčím jen chudé, že ano --

Otec

Pane doktore, mějte slitování! Budeme vám do smrti žehnat --

Dr. Galén

Poslyšte, ne… Prosím vás, to ne… Podívejte se, já… já opravdu mohu jen chudé… Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš --

Otec

Prosím, já jsem ochoten cokoliv… ať to stojí co stojí…

Dr. Galén

Podívejte se, ti bohatí mohou spíš prosadit, že ano…, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane… Mají větší vliv… Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu…

Otec

Pane doktore, já bych rád; ale já osobně nemohu nic dělat…

Dr. Galén

Ano, ano… to říká každý, víte? Poslyšte, kdybyste vy řekl baronu Krügovi,… aby přestal vyrábět kanóny a munici… Kdybyste získal barona Krüga --

Otec

Ale to přece nejde, pane doktore… Jak bych se já prosím mohl opovážit… To je vůbec vyloučeno!

Dr. Galén

Tak vidíte, a jak mám potom já… Nu, co dělat… Je mi hrozně líto…

Otec

Pane doktore, prosím vás, aspoň z lidské povinnosti --

Dr. Galén

Ano, vidíte… Já tu povinnost vzal na sebe, pane, to je právě to… To je to hrozně těžké, že ano… Poslyšte, kdybyste vy se zřekl svého místa u barona Krüga… kdybyste mu řekl, že už nechcete pracovat pro jeho munici --

Otec

A čím bych se potom měl živit?

Dr. Galén

Tak vidíte, vy se taky živíte… válkou!

Otec

Kdybych dostal jinde místo účetního ředitele… Pane doktore, člověk se teprve k stáru dopracuje… To přece nemůžete žádat!

Dr. Galén

Ano, vidíte – Člověk nemůže od lidí nic žádat. Co dělat, co dělat… Nu tak sbohem, pane; je mi líto – (Odejde.)

Matka

Vidíš – vidíš --

Otec

Pojď! Je to bezcitný padouch! O takové místo by člověka připravil!

Opona

Obraz třetí

Pracovna Dvorního rady.

Dvorní rada

(u dveří): Jen račte dál, drahý barone Krügu.

Baron Krüg

(vstupuje): Děkuju vám, milý dvorní rado. Už jsem myslel, že se k vám ani nedostanu…

Dvorní rada

To věřím; v takových dobách – Prosím posaďte se. Tyhle dny na vás kladou velké nároky, co?

Krüg

Ano, značné nároky. Pravda.

Dvorní rada

Ale jsou to veliké doby.

Krüg

Co? Aha, vy myslíte politicky. Ano, veliké doby. Veliké a těžké.

Dvorní rada

Pro vás jistě těžké. pane barone.

Krüg

Proč myslíte?

Dvorní rada

Myslím – ta příprava na válku, která se chvála bohu zdá už nevyhnutelná – Řídit v takové době Krügovy podniky, to nemůže být maličkost.

Krüg

Nu ano, pravda – Poslyšte, milý dvorní rado, myslel jsem, že bych u vás mohl složit nějakou částku… na zkoumání té bílé nemoci.

Dvorní rada

To je celý baron Krüg. I v tak velké a napjaté době myslet na vědecké účely – Pořád stejně velkorysý a spontánní. To víte, pane barone, rádi přijmeme, a pokud stačí naše síly, využijeme k dalšímu bádání --

Krüg

Děkuju vám. (Položí na stůl velkou obálku.)

Dvorní rada

Mám napsat kvintaci –?

Krüg

Není třeba. A jak to vypadá, milý Sigelie --

Dvorní rada

-- s Čengovou nemocí? Děkuju za optání, rozmáhá se nám ažaž – Naštěstí teď lidé myslí víc na příští válku než na bílou nemoc. Nálada je velmi optimistická, barone Krügu. Naprostá důvěra.

Krüg

Že se ta nemoc zdolá?

Dvorní rada

Ne, ne. Že vyhrajeme tu válku. Celý národ důvěřuje v maršála, ve vás a v naše nádherné vojsko. Ještě nikdy nebyla tak příznivá chvíle --

Krüg

A – doposud se nenašel žádný lék --

Dvorní rada

Ne, dosud ne. Jenom ten Galénův prostředek. Pracuje se ovšem usilovně dál --

Krüg

A co ten váš bývalý asistent – Prý se k němu nemocní jen hrnou. Říká se, že léčí tu nemoc metodou kliniky Lilienthalovy --

Dvorní rada

Docela obyčejný humbuk, pane barone. mezi námi, není na tom zhola nic. Jsem rád, že jsem se toho chlapíka zbavil.

Krüg

Nu, tak to je snad všechno – Mimochodem, co dělá ten… doktor Galén?

Dvorní rada

Léčí své chudé. To víte, je to jen demagogické gesto – ale léčebné výsledky ten potřeštěnec má --

Krüg

Bezpečné?

Dvorní rada

Bohužel, skoro na sto procent. Ještě dobře, že naše veřejnost je tak rozumná. Ten blázen Galén si myslel, že může svým lékem vydírat… pro svou nesmyslnou utopii. A vidíte, nejde za ním skoro nikdo… totiž z vyšších vrstev. Mezi námi, policie nenápadně zjišťuje, kdo k němu chodí – Tady se ukázalo, jak je naše veřejnost vlastenecká; tak říkajíc bojkotuje celého Galéna i s jeho zázračným lékem – Podivuhodné, že?

Krüg

Ano, velmi. Doktor Galén ovšem zásadně odmítá… léčit bohaté, ne?

Dvorní rada

Prosím vás, takový fanatik! Ještě štěstí, že tu je ten mládenec, co u mne býval asistentem; celá lepší klientela se k němu hrne houfem – říká se, že si od nás odnesl Galénův tajný předpis – Výsledky sice nemá žádné, ale zato praxi – kvetoucí. A o Galénovi se už skoro neví; zapadl mezi ty své chudé – a fantazuje dál o věčném míru – Jako lékař bych řekl, že by měl být ošetřován v nějakém ústavu pro duševně choré.

Krüg

Tedy za těch okolností… se nedá proti bílé nemoci dělat nic, ne?

Dvorní rada

Dá, barone. Chválabohu dá. Právě v posledních dnech se mi poštěstilo docílit… přímo skvělého úspěchu; teď už můžeme doufat, že se nám brzo podaří omezit další šíření Čengovy nemoci.

Krüg

To rád slyším, milý Sigelie. Opravdu, velmi rád… A čím, prosím vás --

Dvorní rada

Je to zatím přísně důvěrné, ale – Zkrátka v nejbližších dnech vyjde nařízení, které zavede povinnou izolaci takzvaných malomocných. To je mé dílo, pane barone. Sám maršál mně slíbil, že se o věc zasadí. – To je největší úspěch, kterého se dosud proti Čengově nemoci na světě dosáhlo.

Krüg

Ano, je to jistě… krásný úspěch. A jakou izolaci myslíte…

Dvorní rada

Tábory, pane barone. Každý nemocný, každý, na kom se ukáže bílá skvrna, bude dopraven do střežených táborů --

Krüg

Aha. A tam se nechá pomalu umřít.

Dvorní rada

Ano, ale za lékařského dozoru. Čengova nemoc je nákaza, kterou každý nemocný roznáší dál. Musíme proti tomu chránit – nás ostatní, milý barone. Každá sentimentalita by byla přímo zločin. Kdo by se pokusil z tábora uprchnout, bude zastřelen. Každý občan nad čtyřicet let se měsíčně podrobí

povinné lékařské prohlídce. Nákaza Čengovou nemocí bude potlačována násilím. Jiné záchrany není.

Krüg

-- Máte asi pravdu, milý Sigelie. Škoda, že se vám to nepodařilo dřív.

Dvorní rada

Ano, škoda; s tím hloupým Galénovým lékem jsme ztratili trochu času; za tu dobu se nám ta bílá nemoc rozmohla – Svrchovaný čas uzavřít ty nemocné mezi ostnaté dráty; a nedovolit pak ani jedinou výjimku --

Kr

(vstane): Ano. Hlavně nedovolit ani jedinou výjimku. Děkuju vám, milý dvorní rado.

Dvorní rada

(vstane): Je vám něco, barone? Dovolte --

Krüg

(rozhrne si košili na prsou): Kdybyste se podíval, milý Sigelie --

Dvorní rada

Ukažte, proboha! (Obrací ho k světlu a prohlíží baronovu hruď. Dotýká se jí nožem na papír.) Necítíte nic? (Po chvilce ticha:) Můžete se ustrojit, pane barone.

Krüg

-- Je to –?

Dvorní rada

Zatím se nedá říci – jen bílá skvrnka – Patrně pouhá dermatóza --

Krüg

A vy mi radíte --

Dvorní rada

(s bezradným gestem): Kdyby šlo nějak přimět doktora Galéna – aby pana barona vyšetřil --

Krüg

-- Děkuju vám, Sigelie. Ruku vám – nemám podávat, že?

Dvorní rada

-- Nikomu, barone Krügu. Nikomu už nepodat ruku.

Krüg

(ve dveřích): A říkáte, že to nařízení… o izolaci nemocných… vyjde v nejbližších dnech? – To tedy musím zařídit,… aby v mých továrnách… zvýšili výrobu ostnatých drátů.

Opona

Obraz čtvrtý

Ordinace Doktora Galéna.

Dr. Galén

Poslyšte, člověče, dobré je to. Můžete se ustrojit.

Malomocný

(z prvního aktu): A kdy mám zas, pane doktore, přijít? (Obléká se za plentou.)

Dr. Galén

Za čtrnáct dní, abych se podíval, že ano… A pak už snad nebude třeba… (Otevře dveře.) Další nemocný!

(Vejde Baron Krüg, zarostlý, v žebráckých hadrech.)

Dr. Galén

Tak co je s vámi, člověče?

Baron Krüg

Pane doktore, já mám tu bílou nemoc --

Dr. Galén

Košili sundat. – A co vy tam… Tak dělejte, člověče --

Dr. Galén

(bere stříkačku): A tak co tedy prosím – Čím se má na lidi působit?

Krüg

-- Nevím. Já jsem to obyčejně zkoušel s penězi. A zřídkakdy marně, doktore. Já vám mohu nabídnout… jenom peníze; ale je to, jak byste vy řekl, svým způsobem… poctivá nabídka. Dvacet… třicet miliónů za jeden jediný život!

Dr. Galén

Vy máte… takový strach z bílé nemoci? (Nasává lékem injekční stříkačku.)

Krüg

… Ano.

Dr. Galén

To je mně hrozně líto… (Přibližuje se k Baronu Krügovi se stříkačkou v ruce.) Poslyšte, nemohl byste… ve svých podnicích… zastavit výrobu zbraní a munice?

Krüg

-- Nemohl.

Dr. Galén

Bože to je těžké… Tak co mně vůbec můžete dát?

Krüg

-- Jenom peníze.

Dr. Galén

Ale vždyť vidíte, že bych neuměl– (Položí stříkačku na stůl.) Ne, to by bylo zbytečné, prosím docela zbytečné, že ano --

Krüg

Vy mě nechcete vzít do léčení?

Dr. Galén

Je mně hrozně líto – Můžete se ustrojit, pane barone.

Krüg

To je tedy… konec, Kriste Ježíši… Ježíši Kriste ukřižovaný!

Dr. Galén

Vy se ještě vrátíte, člověče.

Krüg

(obléká se za plentou): Mám… mám ještě jednou přijít?

Dr. Galén

Ano. A můžete si tam vzadu přečíst, kolik se platí za lékařskou prohlídku.

Krüg

(vychází, zapínaje se): Poslyšte, doktore, mně se zdá,… že nejste tak docela naivní.

Dr. Galén

Až si to rozmyslíte, tak – přijdete. (Otvírá dveře.) Další nemocný!

Opona

Obraz pátý

Pracovna Maršálova.

Pobočník

(vejde): Pan baron Krüg.

Maršál

(píše u psacího stolu): Ať vejde.

(Pobočník uvede Barona Krüga a zmizí.)

Maršál

(píše): Sedněte si, milý barone. Hned jsem hotov. (Položí pero.) Tak, kamaráde, k raportu. Jen seďte, milý Krügu. Zavolal jsem si vás, abyste mi dal osobně zprávu – Jak si stojíme?

Krüg

Dělali jsme, co jsme mohli, Vaše Excelence. Propočítali jsme všechny možnosti --

Maršál

A výsledek –?

Krüg

Nejsem ještě spokojen. Osmdesát těžkých tanků denně –

Maršál

Místo žádaných šedesáti pěti?

Krüg

Ano. Dále sedm set stihaček denně, sto dvacet bombardovacích letadel – Tady by se měla výrobní kapacita ještě hodně zvýšit. Nebudeme vyrábět jenom pro nás --

Maršál

Ovšem. A dál?

Krüg

S municí je to slušné. Můžeme dodat o třicet procent víc, než žádá hlavní štáb --

Maršál

A plyn C?

Krüg

Jakékoliv množství. Včera se nám s ním stala nehoda – Praskla v jedné dílně nádobka --

Maršál

Kolik mrtvých?

Krüg

Všichni. Čtyřicet děvčat a tři muži. Smrt byla – okamžitá.

Maršál

Smutné, ale jinak krásný výsledek. Gratuluju, milý Krügu.

Krüg

Děkuju, Vaše Excelence.

Maršál

Tedy tak dalece by bylo vše připraveno --

Krüg

Ano, Vaše Excelence.

Maršál

Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout. Mimochodem, co dělá váš synovec?

Krüg

Děkuju, Vaše Excelence, je zdráv.

Maršál

Slýchám o něm – od své dcery. Tak se mi zdá, kamaráde, že mezi námi dvěma… se naváže příbuzenský svazek, co?

Krüg

(vstane): Byla by to pro mne veliká čest, Vaše Excelence.

Maršál

(vstane): A pro mne upřímná radost, Krügu; už proto, že nebýt vás, nebyl bych se stal, čím jsem teď – To se nezapomíná, příteli.

Krüg

Byla to jen má povinnost, Vaše Excelence. Dělal jsem to pro vlast; bylo to… v zájmu mého průmyslového koncernu.

Maršál

(jde k němu): Pamatujete se, Krügu, jak jsme si podali ruku, nežli jsem tehdy… vytáhl se svými vojáky proti vládě?

Krüg

Pane maršále, na takové dny se nezapomíná.

Maršál

Nu tak, starý příteli, podejme si ruce i teď… před větším a slavnějším tažením. (Podává mu obě ruce.)

Krüg

(couvá): – Já nemohu Vaší Excelenci podat ruku.

Maršál

Proč?

Krüg

Vaše Excelence, já jsem… malomocný.

Maršál

(couvne): Můj bože! – Krügu – byl jste u Sigelia –?

Krüg

Byl.

Maršál

A co --

Krüg

Poslal mne… k doktoru Galénovi. Tam jsem… také byl.

Maršál

A co řekl Galén?

Krüg

Že se mohu do čtrnácti dnů vyhojit --

Maršál

Chválabohu! Ani nevíte, jak jsem rád – Nu tak vidíte, kamaráde, budete zase zdráv!

Krüg

Ovšem splním-li jednu podmínku.

Maršál

Krügu, splňte ji! Já vám to sám nařizuju – My vás příliš potřebujeme, barone Krügu; ať to stojí co chce – Jakou podmínku máte splnit?

Krüg

…Jen to, že zastavím ve svých továrnách výrobu válečného materiálu.

Maršál

-- Ah tak. Tedy ten Galén je opravdu blázen.

Krüg

Snad. V očích Vaší Excelence jistě.

Maršál

A ve vašich očích ne?

Krüg

Pan maršál promine, ale já se na to dívám… z trochu jiné stránky.

Maršál

Krügu, to přece je vyloučeno, aby vaše továrny zastavily dodávku --

Krüg

Technicky to nemožné není, Vaše Excelence.

Maršál

Ale politicky ano. Musíte přimět Galéna, aby na té podmínce netrval --

Krüg

Jeho jediná podmínka je… mír.

Maršál

Dětinství! Nemůžeme si dát vnucovat podmínky od nějakého… utopisty! Podívejte se, Krügu – Povídáte, že by vás do čtrnácti dnů uzdravil? Řekněme, že byste na těch čtrnáct dní zastavil výrobu válečného materiálu – Pravda, bylo by to hodně nemilé, ale co dělat! Ohlásili bychom, že je to mírové gesto – že činíme ještě jednou pokus řešit mocenské nesnáze dohodou – Ano, pro vás bych to udělal, Krügu. A jakmile budete zdráv --

Krüg

Děkuju Vaší Excelenci. Ale nebyla by to poctivá hra.

Maršál

Kamaráde, ve válce nezáleží na poctivé hře.

Krüg

To vím, Excelence. Ale Galén není tak hloupý – Může léčení protahovat --

Maršál

Pravda, bude vás mít v rukou. – Tak řekněte, Krügu, co myslíte vy sám --

Krüg

Vaše Excelence, dnes v noci jsem byl rozhodnut… přijmout Galénovu podmínku.

Maršál

Krügu, to je šílené!

Krüg

Ano, strach je šílený, Vaše Excelence.

Maršál

Vy se tak bojíte –?

(Baron Krüg krčí bezmocně rameny.)

Maršál

(usedne za stůl): To je tedy… bohužel… velmi těžká věc.

Krüg

Maršále, kdybyste věděl… To je tak odporný pocit, když člověka proniká strach… až do konečků prstů… Fuj! Fuj!… Já pořád vidím sebe sama,… jak křičím za ostnatými dráty… Ježíši Kriste, pomozte mi někdo! Kriste bože, copak se nikdo nesmiluje --

Maršál

Já vás mám rád, Krügu. Já tě mám rád, člověče, jako vlastního bratra. Co mám s tebou dělat?

Krüg

Udělejte mír, Excelence… Udělejte mír! Spaste mne, spaste nás všechny… (Sváží se na kolena.) Maršále, zachraňte mě!

Maršál

(vstane): Vstaňte, barone Krügu!

Krüg

(zvedne se): Prosím, Vaše Excelence.

Maršál

Barone Krügu, musíte zvýšit výrobu válečného materiálu. Nejsem spokojen s čísly, která jste mi uvedl. Víc, víc, rozumíte?

Krüg

Podle rozkazu, Vaše Excelence.

Maršál

Očekávám, že svou povinnost k vlasti splníte do poslední tečky.

Krüg

Ano, Vaše Excelence.

MAršál

(jde k němu): Na to mi dáte svou ruku.

Krüg

Ne, maršále! Jsem malomocný!

Maršál

Já se nebojím, Krügu. V tom okamžiku, kdy bych se bál, přestanu být… vůdcem. Vaši ruku, barone Krügu!

Krüg

(podává mu váhavě ruku): Maršále,… podle rozkazu.

Maršál

Děkuju vám, barone Krügu.

(Baron Krüg se vypotácí ven.)

Maršál

(zvoní).

Pobočník

(objeví se ve dveřích): Prosím, Vaše Excelence.

Maršál

Musíte mi najít doktora Galéna.

Opona

Obraz šestý

Táž pracovna Maršálova.

Pobočník

(ve dveřích): Doktor Galén.

Maršál

(píše): Uveďte ho.

(Pobočník uvede Dr. Galéna. Oba zůstanou stát u dveří.)

Maršál

(píše dál. Po chvíli): Doktor Galén?

Dr. Galén

(lekne se): Prosím, pane dvorní rado.

Pobočník

(tiše napovídá): Vaše Excelence.

Dr. Galén

Totiž Vaše Excelence, že ano --

Maršál

(píše dál): Pojďte blíž.

Dr. Galén

K službám, pane… Vaše Excelence. (Přiblíží se o krok.)

Maršál

(položí tužku a chvilku ho pozoruje): Chtěl jsem vám blahopřát, doktore Galéne, k vašim úspěchům v léčení bílé nemoci. Dostávám zprávy… od svých úřadů… o vašich výsledcích. (Bere do ruky fascikl aktů.) Ty výsledky jsou ověřeny, doktore. Je to podivuhodné.

Dr. Galén

(zmaten a dojat): Děkuju uctivě, pane… Vaše Excelence.

MAršál

Tady jsem připravil jakýsi projekt – Chci totiž udělat z nemocnice u Svatého Ducha státní ústav pro potírání Čengovy nemoci. Nastoupíte tam jako primář, doktore Galéne.

Dr. Galén

Ale já… To by nešlo, pane… Já mám totiž takovou klientelu, Vaše Excelence, že ano… To bych prosím opravdu nemohl.

Maršál

Považujte to za rozkaz, milý doktore Galéne.

Dr. Galén

Já bych jinak s největší radostí, Vaše Excelence… Ale já přece nemohu řídit… Člověk nemá ani tu zkušenost, že ano…

Maršál

Tak vám to řeknu jinak. (Podívá se na pobočníka, který zmizí.) Vy jste odmítl vzít do léčení barona Krüga.

Dr. Galén

To ne prosím. Já jen… tady byla jistá podmínka --

Maršál

Vím. Budete tedy léčit barona Krüga – bez jakékoliv podmínky, doktore Galéne.

Dr. Galén

Je mně hrozně líto, pane… Vaše Excelence… ale to opravdu nejde. Já… já musím trvati na své podmínce --

Maršál

Doktore, jsou prostředky, kterými lze lidi přinutit,… aby splnili rozkazy.

Dr. Galén

Podívejte se, vy mě můžete dát zavřít, že ano, ale --

Maršál

Dobře. (Sahá po zvonku.)

Dr. Galén

Poslyšte, pane, nedělejte to! Já mám tolik pacientů – Zabijete je, když mne dáte zavřít!

Maršál

(pouští zvonek): Nebyli by to první mrtví na mé cestě. Ale vy si to ještě rozmyslíte. (Vstane a jde k němu.) Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina?

Dr. Galén

(couvá): Ne prosím, já – Hrdina jistě ne; ale já byl na vojně… jako lékař…, a když jsem viděl tolik lidí umírat… tolik zdravých lidí, že ano --

Maršál

Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.

Dr. Galén

To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane… Vaše Excelence.

Maršál

V jaké hodnosti jste sloužil?

Dr. Galén

(srazí paty): Jako asistenční lékař u šestatřicátého pěšího pluku, pane maršále.

Maršál

Skvělý pluk. – Nějaké vyznamenání?

Dr. Galén

Zlatý kříž s meči, pane maršále.

Maršál

Bravo. (Podá mu ruku.)

Dr. Galén

Děkuju, pane maršále.

Maršál

Dobrá. Půjdete se přihlásit k baronu Krügovi.

Dr. Galén

-- Prosím, abych byl zatčen pro odepření poslušnosti.

(Maršál pokrčí rameny a zazvoní.)

(Pobočník objeví se ve dveřích.)

Maršál

Dáte zatknout doktora Galéna.

Pobočník

Podle rozkazu, Vaše Excelence. (Přistoupí k Dr. Galénovi.)

Dr. Galén

Poslyšte, nedělejte to!

Maršál

Proč?

Dr. Galén

Můžete mne potřebovat – třeba i vy.

Maršál

Já ne. (K Pobočníkovi.) Nic. Můžete jít.

(Pobočník zmizí.)

Maršál

Sedněte si, Galéne. (Usedne vedle něho.) – Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče! Podívejte se, mně záleží osobně na baronu Krügovi. Je to vzácný muž a – můj jediný přítel. Nevíte, jaká to je samota, být… diktátorem. Mluvím s vámi… jako člověk. Doktore, zachraňte Krüga! Už jsem… hodně dlouho nikoho neprosil.

Dr. Galén

Bože to je tak těžká věc… Já bych tak rád… Poslyšte, já bych měl taky prosbu.

Maršál

To není odpověď.

Dr. GAlén

Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik… Vy jste takový státník a máte tak nesmírnou moc… Ne že bych vám chtěl lichotit, ale – bohužel je to tak, že ano… Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír… Bože jak by byli všichni rádi! Vždyť se celý svět bojí jenom vás… všichni zbrojí jen kvůli vám… Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano…

Maršál

-- Mluvil jsem o baronu Krügovi, doktore.

Dr. Galén

Ano, právě… Vy ho můžete zachránit… jeho a všechny malomocné. Řekněte, že chcete světu zajistit trvalý mír… že uzavřete smlouvu se všemi národy… a je to. Podívejte se, Vaše Excelence, vždyť to záleží jenom na vás! Proboha vás prosím, zachraňte ty chudáky malomocné! A co se týče pana barona, mě to tak mrzelo… Prosím vás, už kvůli němu…

Maršál

Baron Krüg na vaši podmínku nemůže přistoupit.

Dr. Galén

Ale vy můžete, pane… Vy můžete udělat všechno!

Maršál

Nemohu. Copak vám to mám vysvětlovat jako malému dítěti? Myslíte, že válka nebo mír záleží na mé vůli? Musím se řídit tím, co je v zájmu mého národa. Půjde-li jednou můj národ do války, pak je… má povinnost jej pro ten boj vychovat.

Dr. Galén

Jenže… kdyby nebylo vás,… tak by váš národ do žádné výbojné války nešel, že ano.

Maršál

Nešel. Nemohl by. Nebyl by tak dobře připraven. Nebyl by si tak vědom své síly – a svých šancí. Dnes o nich bohudík ví; a já plním jen jeho vůli --

Dr. Galén

-- kterou jste vy sám vyvolal.

Maršál

Ano. Vzbudil jsem v něm vůli žít. Vy věříte, že mír je lepší než válka. Já věřím, že vítězná válka je lepší než mír. A já svůj národ nesmím připravit o jeho vítězství.

Dr. Galén

Ani o jeho padlé, že ano.

Maršál

Ani o jeho padlé. Člověče, teprve krev padlých dělá z kusu země vlast. Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny --

Dr. Galén

-- a mrtvé. Já viděl ve válce víc těch mrtvých, víte --

Maršál

To dělá vaše řemeslo, doktore. Já jsem při svém řemesle viděl víc těch hrdinů.

Dr. Galén

Ano, ti byli vzadu, Vaše Excelence. My v zákopech jsme tak moc stateční nebyli.

Maršál

Zač jste vy dostal ten řád?

Dr. Galén

To bylo… jenom za to, že jsem ovázal nějaké raněné.

Maršál

Já vím. Bylo to na bojišti mezi zákopy. To nebyla statečnost?

Dr. Galén

Nebyla prosím. To jen… prostě jako lékař. To člověk musí, že ano…

Maršál

-- Poslyšte, vy s tím vaším mírem: proč, jakým právem to vlastně děláte? Řekněte, je vám to… uloženo?

Dr. Galén

Já nerozumím prosím.

Maršál

(tiše): Člověče, máte… vyšší poslání?

Dr. Galén

Ne, vůbec ne. Já jenom jako obyčejný člověk, že ano…

Maršál

Pak to nesmíte dělat, doktore. Musí být vyšší poslání… Musí být vyšší vůle, která nás řídí --

Dr. Galén

Čí vůle?

Maršál

Bůh. Já jsem pověřen bohem, člověče; jinak bych nemohl vést…

Dr. Galén

To teda… musíte vést tu válku?

Maršál

Ano. Ve jménu národa --

Dr. GAlén

-- jehož děti padnou v boji --

Maršál

-- a dobudou vítězství. Ve jménu národa --

Dr. Galén

-- jehož otcové a matky zajdou malomocenstvím --

Maršál

(vstane): Na těch nemám tolik zájmu, doktore. Z těch už vojáci nebudou. Nevím, proč jsem vás ještě nedal zatknout.

Dr. Galén

(vstane): Vaše Excelence poroučí --

Maršál

Vy uzdravíte barona Krüga. Vlast ho potřebuje.

Dr. Galén

Tak já tedy… Tak jen ať pan baron ke mně přijde, že ano…

Maršál

-- a přistoupí na vaši nemožnou podmínku, ne?

Dr. Galén

Ano, Vaše Excelence. Až splní tu… nemožnou podmínku.

Maršál

Vy na tom trváte? Pak ovšem – (Jde ke stolu. Vtom cinkne telefon. Maršál zvedne sluchátko.) – Ano, osobně. – Jak? – Ano, slyším. – A je – Kdy se to stalo? – Ano. Tak děkuju. (Položí sluchátko. Chraptivě:) Můžete jít. Chválabohu před pěti minutami… se baron Krüg zastřelil.

Opona