Kategorie: Různé

Yes and No

Jiří Taufer za dob dávných...ale ne zase tak moc...napsal jednu zvláštní báseň... Ano a Ne. Možná dnes už je zapomenuta, avšak má paměť ji stále udržuje. Tenkrát mi připadala dost důležitá a když se na ni podívám s odstupem času, její důležitost nijak neochabuje.

Ne,
nevykládejte si ve zlém jako neochotu
k žádoucí dohodě,
píšu-li vám dnes,
svou
trochu drsnou, nediplomatickou nótu,
ano vám, mister Carter, yes.

Nám oceán nedovolí
tváří v tvář mluvit spolu;
tak přijměte prostou samomluvu mou
a neodkazujte mne do mezí protokolu,
no, mister Carter, no.

Prý génius
živený stratégy z Pentagonu
vám vloni nabídl pekelný vynález ...
Vám se tak líbí smrt,
jež zívá v neutronu ...?
Yes, mister Carter, Yes?

Kdyby přec jedenkrát zbrojařský koncern vám
dal ten dar
s visitkou olejových králů,
pak vězte:
k těm vaším neutronovým konservám
dnes
mezi námi. lidmi,
není už neutrálů. Už i ten nejpokornější se zbavuje své tísně
a, svíraje ruku promozolenou,
i on šeptá,
ano šeptá,
ale hněvivě a přísně:
No, mister Carter, no!

Kdyby však přece jen v šíleném okamžiku
prst vaší ruky stiskl zlověstný vypínač,
a vlnami zalomil by k nebi
gigant Atlantiku nad tím, že ze sna nikde neprocitne spáč,
kdyby nad světadíly
jak vraždící meteory
vybuchlo americké souhvězdí,
kdyby
jako stohy slámy zahořely hory
a stíny vypařených lidí potiskoval zdi
bílý žár jaderného autogenu
a v chmurné apokalyptické hře
přízračný přísvit by dekoroval scénu
a města praskala by jako puchýře,
nad Zemí rozepjal by klobouk jedovatý hřib,
planeta
zadýmala by
jak uschlé listí
a i ten žralok by v úzkostech lapal cíp
mizejících vod,
a sevřel je do čelistí
pak Seina, Spréva, Visla, Volha, Vltava
by vzlétly se sykotem
ve vařícím mraku
krví by zrudla nad obzory modrava,
páraná rukama zběsilých maniaků,
nezbyla by už ani
torsa
po antice
z mramorů bylo by vápno,
spekla by se spěž
a shořela by nad Paříží jako ocelová svíce
technikova báseň --
Eiffelova věž,
pak ozvěna
přilétla by
přes vyschlé bahno Gangu,
podobná drápům hořících tygřích tlap
anebo letícímu zpátky bumerangu --
a nezůstal by v Státech
jediný mrakodrap,
New York by korunoval chochol par a dýmu,

tuny litiny a bronzu by skanuly do vody,
jako by to slza
sklouzla z oka Pařížanu Bartholdimu,
jenž přes sto lety
vymodeloval vám
sochu svobody.?: A pak
už by nad Lorelei vzdychl vypařený Rýn
a Mississippi kouřila by jako spálenina čerstvá,
prohrabala by se
ze světových rozvalin
klenoucí troska člověčenstva,
svět by prohledala jak vyhořelou pec,
a nedbajíc otrávených šípů atomové záře,
našla by,
našla!
a popadla za límec
vrahy z distinkcemi i civilní žháře. Však našel by se někde ještě probořený sál,
kryt
z titanu
pod žulou, zalitou do betonu,
však
pro nový,
pro poslední norimberský tribunál
dost místa našlo by se
v sesutém Pentagonu.
Kdyby ne,
zbyl by třeba Ostrov slz.
A ne-li, pak několik tichomořských koutů,
kde nebyla by žádná základna a tvrz,
jen chýška
posledních lidoužroutů,
a ti, nesouce ve svých očích,
v obou,
své pohrdání, svůj hněv a svůj děs,
přišli by k vám
se svou člověčí obžalobou,
yes, mister Carter, yes,
a mezi ostatky velryb, chobotnic, ryb a krabů,
obzírajíce s pláčem krajinu spálenou,
nepronesli by
nad vámi
své dobrácké, dětské TABU,
no, mister Carter, no! Ač Washington
od pralesů
tak trochu z cesty je,
přišly by, koulejíce ohořelými bělmy,
a hleděly zpovzdálí
na vás
na dvounohé bestie, s hrůzou ty nejkrvelačnější šelmy,
ba i ten
vřelým deštěm opařený šakal
v kaňonech Colorada či v Nevadské poušti
by k bledému měsíci
zoufale vyl
a plakal
nad tou černou, strašidelnou spouští. Snad
jenom
v hlubokých šachtách
parta horníků
by možná někde na světě ještě zbyla.
I ta by přišla soudit hrstku paranoiků
jež v cárech kontinenty rozhodila
jako rozsápanou
Picassovu Guerniku. Nad pohořelcem světa,
nad městy zřícenými,
vám,
mister,
čas by nezbyl
na nepříčetný smích,
abyste jako ten aviatik, letící z Hirošimy,
zmizel v cele domu choromyslných. Pohřbeni pod cihlami,
pod škvárou,
pod opukou
by vstali
a na otázku: Milost?
byv zvedli najednou
pálící pahýly svých ohořelých rukou:
,,No, mister Carter! No!" Šly by
rumištěmi měst, jež kvetla po staletí
a k slunci vztahovala své blizny a pestíky,
až by vás
po hmatu našly
vámi oslepené děti,
a na vás by namířili svoje prstíky. Občane americký!
Jste muž, jenž světu dává
lekce o lidských právech
snad denně
na přetřes.
Hle,
fanstamagorie
vašeho
nejnelidštějšího práva,
yes, mister Carter, yes!
Vězte však:
nevěřím,
že svět se v lunu změní.
To vaše laso smrti lidé přetrhnou.
Příliš chce lidstvo žít!
Neshoří.
Nezkamení.
No, mister Carter, no!

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Časomíra

Doporučení